Kalendář praxí a harmonogram žáka

Tři pohledy nad stejnými daty

Měsíční mřížka odpovídá na „kdy toho máme moc“. Týdenní pohled ukazuje den po dni s příchodem, odchodem, hodinami i zápisem z deníku. Roční pohled zobrazí celý školní rok jako dvanáct malých měsíců, ve kterých svítí odpracované a plánované dny.

Všechny tři se skládají z týchž dat. Je to schválně: kdyby si každý pohled určoval po svém, co je den praxe, vznikne stav „v týdnu to vidím, v měsíci ne“, který se ladí nejhůř.

Školní rok, ne kalendářní — kalendářní by rozdělil jednu praxi do dvou pohledů přesně v lednu, kde se nejvíc dohledává.

Svátky, prázdniny a volno

Víkendy, státní svátky, prázdniny i ředitelské volno jsou v kalendáři vyznačené jako podklad dne. Bez toho vypadá prázdný den stejně, ať se praxe nekonala kvůli svátku, nebo ji někdo zapomněl zapsat — a to je rozdíl, na kterém stojí důvěra v celou evidenci.

Prázdniny se dají naimportovat podle vyhlášení ministerstva, aby se neopisovaly z webu. Souvislá praxe o prázdninách je přitom legální (§ 65 odst. 1 školského zákona), takže si škola u každého období určí, jestli praxi blokuje.

Harmonogram jednotlivého žáka

Kalendář ukazuje, co se děje. Harmonogram určuje, co se dít má: dny praxe se generují podle sjednaného režimu — třeba pondělí až pátek v lichém týdnu — a přeskočí volno i svátky. Jednotlivý den jde ručně přidat i vyjmout, protože realita se od plánu vždycky někde liší.

Kdo co vidí

Škola vidí své žáky, koordinátor s přidělenými třídami jen žáky z nich. Firma vidí své praxe — a jen státní svátky a víkendy, ne prázdniny konkrétní školy, protože pracuje s víc školami a volno jedné by v jejím kalendáři lhalo. Žák vidí sebe, rodič své děti; spolužáky ani jeden.